A už se opět hlásíme z našeho komentátorského stanoviště zde na Miami! Všem svým čtenářům se omlouvám za velké zpoždění s blogem, vím, že jsem zde dlouho nepublikovala, ale dohromady se nic nedělo, tak ani nebylo o čem písati. Tento týden nastala, jak se tak říká, okurková sezóna. Akorát jsem si zařídila telefon, takže odteď je Kjája mobilní aj v Améru:) A také bance jsem se upsala. Jak jsem tu již zmiňovala, díky tomu, že celé Miami je vlastně jedna velká přistěhovalecká kolonie z Jižní Ameriky, zdá se, že ofišl lengvičem je španělština, nikoliv angličtina:) A jako lidi, po dvoutýdenním pobytu tady máme pocit, že naše ingliš je zřejmě široko daleko tou nejlepší na trhu:) Dokonce i v bance, kde byste očekávali jazyk na špičkové úrovni, jsme měly problém slečně porozumět, jelikož její výslovnost měla silný neidentifikovatelný nádech ... troufám si říci, že každé děcko ze základky by ji strčilo do kapsy!
Trošku, vlastně docela dost jsem tady změníla názor na to, jak dlouho bych tu chtěla býti a čím se živiti. Ono to Miami je jako krásný pozlátko, ze začátku si říkáte wow, tady je to super, palmy, pláže, nádherný průzračný moře, a usměvaví lidé na každém rohu. Ale pak, jakmile jste tu déle a vzdálíte se od turistických lokalit, najednou vidíte to, co jste předtím neviděli. Nechci se dotknout občanské menšiny u nás žijící a za lepším životem do Kanady migrující, ale Miami je prostě cikánov největší. A tohle slovo nevytanulo na mysli pouze mně, alébrž i pár ostatním čechům, které jsme tu potkaly. A všem nezávisle na sobě. Je to prostě špíňákov a další slova radši nebudu publikovat. Z milých lidí se vyklubali sexuální loudilové a po setmění a občas i během dne se noumálně bojíte o život i o čest ... jakmile se na nějakýho kluka jen o setinu vteřinky dýl zadíváte a nedejbože se u toho usmíváte, protože zrovna myslíte na pěkné věci, hned vás oslovují a jestli si nechcete štrejchnout, v noci, ve dne, kdykoliv...neustále na vás troubí a pokřikují ... holčina, se kterou jsme se tu seznámily, a která zde žije už šestým rokem je z toho naprosto zhnusena, stejně jako my...říká, že se nemůže dočkat až odsuď vypadne a nikdy se sem nevrátí, že už je unavená z toho, jak jde jen do obchodu pro mlíko, nenamalovaná, neučesaná, neupravená, prostě kolo byste si o ni neopřeli, a přesto jí několikrát cestou domorodí přistěhovalci zastaví a nabízí "servis," či aspoň zahvízdají a zamrkají. Možná si říkáte, je ta Kjája vůbec noumální, vždyť tohle je sen každý holky, být žádoucí za každých okolností, ale věřte, že já su z toho už znechucená a jak Keliška praví "To je hnus, velebnosti":) Snad, kdyby bylo o co stát, člověku by to trochu zvedlo sebevědomí, ale když na vás píská nějakej polointeligent, co se stěží naučil abecedu, tak vás to moc nepovzbudí:) Což je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla, že svůj pobyt ukončím nejdéle 9. června, čili dnem, kdy mi končí turistické vízum. Abych se sem mohla případně jako opravdový turista ještě někdy v budoucnu podívat:) A dalším důvodem proč nezůstat je již několikrát zmiňovaná absence pravých amíků a nemožnost se v jazyce anglickém pocvičiti, či dokonce zdokonaliti:) No, asi to shrnu tak, že horší místo na poznávání Ameriky a toho, co byste od takové výpravy očekávali, jsme si vybrat nemohly:) Ale nevadí, neberte to tak, že jsem zaujala negativní postoj...každá zkušenost se počítá a všechno má podle mě svůj důvod a vyšší smysl (jsem já to ale fatalista:) a aspoň bude co vyprávět a čemu se zasmát za dlouhých zimních večerů:) Jinak, možná si říkáte, proč nezměníme lokalitu ... no, na vysvětlování je to dosti složité, upsaly jsme se s tím bytem, ze kterého nemůžeme jen tak zmizet, a jedno, k druhýmu...je to prostě complicated...
Ale teď již přistupme k věcem dalším a snad více zajímavým:) Dnes jsem nastoupila svou první šichtičku. Na začátku týdne nám volal kontraktor-to je člověk, co zprostředkovává práci lidem, kteří nemají papíry a nějaký džob by asi těžko hledali-čili my:) Samozřejmě ale, že takový kontraktor "nechce slevu zadarmo:)," takže mu z naší výplaty nějaký ten dukát do kapsy spadne...ale nevadí alespoň něco:) No a tenhle kontraktor, náš se jmenuje Alex a je z Ruska, což není ideální, ale budiž, nám volal, že pro dvě z nás by na pátek něco měl. Původně jsme měly jít jen na interview, ale pro všechny případy jsme si měly sebou vzít aj černý kalhoty a plný boty. Jelikož Alex nepatří mezi "mluvky," skoro vůbec jsme nevěděly do čeho jdeme. Jen, že se máme v pátek, v 8:45 ráno sejít na dajaké adrese a že se bude jednat zřejmě o uklízení v hotelu.
Tak jsme v pátek ráno v sedm odcházely s Luckou na zastávku plny obav a smíšených pocitů. Vyrazily jsme takhle brzy, páč hromadná doprava tady je taky kapitolka sama pro sebe:) Busy tu jezdí bez jakýchkoliv pravidel, jízdní řády neexistují. Když chcete někam jet, dojdete na zastávku a doufáte, že vám ten spoj přifrčí aspoň do těch dvaceti minut. Musím se smát, když si vzpomenu na Prahu. Tam, jakmile je v jízdním řádu napsáno, že bambajka má přijet ve 14:28, a padne osmadvacátá minuta a tramvajka není v dohledu, či teprve v dáli supí, lidi netrpělivě bručí, nervózně podupávají a potichu spílají řidičí i celému systému hromadné dopravy. Tady by se z toho lidi asi zbláznili:) Ale to byla jen taková odbočka....
No, takže nakonec jsme vpořádku a s velkým předstihem dorazily na místo určení. Setkaly jsme se s Alexem, který nás zavedl do luxusního čtyřhvězdičkového hotelu (v současné době se snaží o pátou hvězdičku:). Nás zavedl do ještě "luxusnějšího" suterénu s tím, že budou potřebovat nejspíš někoho do prádelny. No, to nás málem omejvali, když jsme se toto dověděly a navíc zmiňovanou prádelnu uviděly...chtěla jsem vzít nohy na ramena a utýct a přeplavat oceán zpátky domů:) Nakonec ale díky tomu, že máme tak excelentní ingličtinu nás šouply na místo pokojský. Každá jsme vyfasovala nějaké to firemní tríčo a jednu španělskou "mamu" (tady si totiž všichni říkaj mama a papa, rozlišujeme podle pohlaví:). A s touto speníš mamou jsme pak absolvovaly "okružní jízdu" po luxusních apartmánech, které jsme dávaly do pucu. Nebylo to až zas tak hrozný, jak jsem si myslela. Akorát na jednu postel přijde asi deset tisíc prostěradel a každý se tam dává jinak a taky se ještě jinak přehýbá a má to milión pravidel, která si stejně už nepamatuju:) Ale šlo to... původně, když jsem cestu sem do Ameriky plánovala, jsem chtěla dělat někde za barem, abych se mohla víc seznámit s místními lidmi a pokecat a zdokonalit svůj spíking a dovědět se něco o amících...ale jak už jsem písala, pravyho amíka abyste hledali ve dne s baterkou:) A navíc v takovým baru i restauraci se končí pozdě v noci, a jelikož nemám auto, musela bych buď jezdit domů taxíkem, nebo chodit pěšky, což je nemyslitelné a životu vysoce nebezpečné. Takže si říkám, že radši přežiju dva měsíce uklízení, kde se dělá od 8:30, či 9:00 do 17:00, nebo občas se končí i dřív a pak hurá jupííí domů do rodné země hezké české:) ono to taky nebude na celý dva měsíce. Teď mají skoro celý hotel obsazený a mají napilno, ale jakmile to poleví a nebudou nás potřebovat, hned se nás zbaví, takže kdoví, jak to nakonec bude. Každopádně tam zajtra a v neděli jdeme zas, tak si nějaký ten zlaťák vyděláme:) Jo, a ještě obídek máme zdarma a docela fajný a chutný dnes byl, tak to je aspoň jedno plus:)
Jinak lidi, kdybyste viděli ty pokoje. To je pohádka. To jsou luxusní ohromné apartmány s úchvatným výhledem na oceán, no nádhera. A jedna noc tady stojí tolik, co si vydělám tak za měsíc, to se vyplatí, ne?:)
Tak pro dnešek to asi ukončím, jsem docela utahaná a ráno brzo vstávám a šupity dupity do práce, ale pokusím se brzy zase vyplodit dajakou tu tapetu a napsat nějaké ty zážitky a veselé historky z natáčení:) Jooooo, a taky mi, prosím, připomeňte, abych vám příště vyprávěla o česko-slovenské pidimidi hospododě, a středeční roofpárty pro vip posádku, které jsme tu navštívily:)
Myslete na mě, páč já na vás na všechny taky moc myslím, a všichni mi chybíte a těším se až se zase sejdeme na Vlachovce:)
Všichni se moc mějte a ještě víc se smějte:)
Papaaaaa, vaše superčechišmama:)
Trošku, vlastně docela dost jsem tady změníla názor na to, jak dlouho bych tu chtěla býti a čím se živiti. Ono to Miami je jako krásný pozlátko, ze začátku si říkáte wow, tady je to super, palmy, pláže, nádherný průzračný moře, a usměvaví lidé na každém rohu. Ale pak, jakmile jste tu déle a vzdálíte se od turistických lokalit, najednou vidíte to, co jste předtím neviděli. Nechci se dotknout občanské menšiny u nás žijící a za lepším životem do Kanady migrující, ale Miami je prostě cikánov největší. A tohle slovo nevytanulo na mysli pouze mně, alébrž i pár ostatním čechům, které jsme tu potkaly. A všem nezávisle na sobě. Je to prostě špíňákov a další slova radši nebudu publikovat. Z milých lidí se vyklubali sexuální loudilové a po setmění a občas i během dne se noumálně bojíte o život i o čest ... jakmile se na nějakýho kluka jen o setinu vteřinky dýl zadíváte a nedejbože se u toho usmíváte, protože zrovna myslíte na pěkné věci, hned vás oslovují a jestli si nechcete štrejchnout, v noci, ve dne, kdykoliv...neustále na vás troubí a pokřikují ... holčina, se kterou jsme se tu seznámily, a která zde žije už šestým rokem je z toho naprosto zhnusena, stejně jako my...říká, že se nemůže dočkat až odsuď vypadne a nikdy se sem nevrátí, že už je unavená z toho, jak jde jen do obchodu pro mlíko, nenamalovaná, neučesaná, neupravená, prostě kolo byste si o ni neopřeli, a přesto jí několikrát cestou domorodí přistěhovalci zastaví a nabízí "servis," či aspoň zahvízdají a zamrkají. Možná si říkáte, je ta Kjája vůbec noumální, vždyť tohle je sen každý holky, být žádoucí za každých okolností, ale věřte, že já su z toho už znechucená a jak Keliška praví "To je hnus, velebnosti":) Snad, kdyby bylo o co stát, člověku by to trochu zvedlo sebevědomí, ale když na vás píská nějakej polointeligent, co se stěží naučil abecedu, tak vás to moc nepovzbudí:) Což je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla, že svůj pobyt ukončím nejdéle 9. června, čili dnem, kdy mi končí turistické vízum. Abych se sem mohla případně jako opravdový turista ještě někdy v budoucnu podívat:) A dalším důvodem proč nezůstat je již několikrát zmiňovaná absence pravých amíků a nemožnost se v jazyce anglickém pocvičiti, či dokonce zdokonaliti:) No, asi to shrnu tak, že horší místo na poznávání Ameriky a toho, co byste od takové výpravy očekávali, jsme si vybrat nemohly:) Ale nevadí, neberte to tak, že jsem zaujala negativní postoj...každá zkušenost se počítá a všechno má podle mě svůj důvod a vyšší smysl (jsem já to ale fatalista:) a aspoň bude co vyprávět a čemu se zasmát za dlouhých zimních večerů:) Jinak, možná si říkáte, proč nezměníme lokalitu ... no, na vysvětlování je to dosti složité, upsaly jsme se s tím bytem, ze kterého nemůžeme jen tak zmizet, a jedno, k druhýmu...je to prostě complicated...
Ale teď již přistupme k věcem dalším a snad více zajímavým:) Dnes jsem nastoupila svou první šichtičku. Na začátku týdne nám volal kontraktor-to je člověk, co zprostředkovává práci lidem, kteří nemají papíry a nějaký džob by asi těžko hledali-čili my:) Samozřejmě ale, že takový kontraktor "nechce slevu zadarmo:)," takže mu z naší výplaty nějaký ten dukát do kapsy spadne...ale nevadí alespoň něco:) No a tenhle kontraktor, náš se jmenuje Alex a je z Ruska, což není ideální, ale budiž, nám volal, že pro dvě z nás by na pátek něco měl. Původně jsme měly jít jen na interview, ale pro všechny případy jsme si měly sebou vzít aj černý kalhoty a plný boty. Jelikož Alex nepatří mezi "mluvky," skoro vůbec jsme nevěděly do čeho jdeme. Jen, že se máme v pátek, v 8:45 ráno sejít na dajaké adrese a že se bude jednat zřejmě o uklízení v hotelu.
Tak jsme v pátek ráno v sedm odcházely s Luckou na zastávku plny obav a smíšených pocitů. Vyrazily jsme takhle brzy, páč hromadná doprava tady je taky kapitolka sama pro sebe:) Busy tu jezdí bez jakýchkoliv pravidel, jízdní řády neexistují. Když chcete někam jet, dojdete na zastávku a doufáte, že vám ten spoj přifrčí aspoň do těch dvaceti minut. Musím se smát, když si vzpomenu na Prahu. Tam, jakmile je v jízdním řádu napsáno, že bambajka má přijet ve 14:28, a padne osmadvacátá minuta a tramvajka není v dohledu, či teprve v dáli supí, lidi netrpělivě bručí, nervózně podupávají a potichu spílají řidičí i celému systému hromadné dopravy. Tady by se z toho lidi asi zbláznili:) Ale to byla jen taková odbočka....
No, takže nakonec jsme vpořádku a s velkým předstihem dorazily na místo určení. Setkaly jsme se s Alexem, který nás zavedl do luxusního čtyřhvězdičkového hotelu (v současné době se snaží o pátou hvězdičku:). Nás zavedl do ještě "luxusnějšího" suterénu s tím, že budou potřebovat nejspíš někoho do prádelny. No, to nás málem omejvali, když jsme se toto dověděly a navíc zmiňovanou prádelnu uviděly...chtěla jsem vzít nohy na ramena a utýct a přeplavat oceán zpátky domů:) Nakonec ale díky tomu, že máme tak excelentní ingličtinu nás šouply na místo pokojský. Každá jsme vyfasovala nějaké to firemní tríčo a jednu španělskou "mamu" (tady si totiž všichni říkaj mama a papa, rozlišujeme podle pohlaví:). A s touto speníš mamou jsme pak absolvovaly "okružní jízdu" po luxusních apartmánech, které jsme dávaly do pucu. Nebylo to až zas tak hrozný, jak jsem si myslela. Akorát na jednu postel přijde asi deset tisíc prostěradel a každý se tam dává jinak a taky se ještě jinak přehýbá a má to milión pravidel, která si stejně už nepamatuju:) Ale šlo to... původně, když jsem cestu sem do Ameriky plánovala, jsem chtěla dělat někde za barem, abych se mohla víc seznámit s místními lidmi a pokecat a zdokonalit svůj spíking a dovědět se něco o amících...ale jak už jsem písala, pravyho amíka abyste hledali ve dne s baterkou:) A navíc v takovým baru i restauraci se končí pozdě v noci, a jelikož nemám auto, musela bych buď jezdit domů taxíkem, nebo chodit pěšky, což je nemyslitelné a životu vysoce nebezpečné. Takže si říkám, že radši přežiju dva měsíce uklízení, kde se dělá od 8:30, či 9:00 do 17:00, nebo občas se končí i dřív a pak hurá jupííí domů do rodné země hezké české:) ono to taky nebude na celý dva měsíce. Teď mají skoro celý hotel obsazený a mají napilno, ale jakmile to poleví a nebudou nás potřebovat, hned se nás zbaví, takže kdoví, jak to nakonec bude. Každopádně tam zajtra a v neděli jdeme zas, tak si nějaký ten zlaťák vyděláme:) Jo, a ještě obídek máme zdarma a docela fajný a chutný dnes byl, tak to je aspoň jedno plus:)
Jinak lidi, kdybyste viděli ty pokoje. To je pohádka. To jsou luxusní ohromné apartmány s úchvatným výhledem na oceán, no nádhera. A jedna noc tady stojí tolik, co si vydělám tak za měsíc, to se vyplatí, ne?:)
Tak pro dnešek to asi ukončím, jsem docela utahaná a ráno brzo vstávám a šupity dupity do práce, ale pokusím se brzy zase vyplodit dajakou tu tapetu a napsat nějaké ty zážitky a veselé historky z natáčení:) Jooooo, a taky mi, prosím, připomeňte, abych vám příště vyprávěla o česko-slovenské pidimidi hospododě, a středeční roofpárty pro vip posádku, které jsme tu navštívily:)
Myslete na mě, páč já na vás na všechny taky moc myslím, a všichni mi chybíte a těším se až se zase sejdeme na Vlachovce:)
Všichni se moc mějte a ještě víc se smějte:)
Papaaaaa, vaše superčechišmama:)
4 komentářů:
Anonymní řekl(a)...
Ty brďo, Klárush, ty teda dokážeš člověka přinutit k vytřeštění vočí na monitor! :-)
Jsem ráda, že se zadařilo s první prací a co na to celé říct... Je mi líto, že Miami nesplnilo tvé očekávání co se týče "real Amíků", ale zase na druhou stranu uznávám, že je to docela rozumný se vrátit dřív a nemít zamezený vstup do US po zbytek života... Každopádně je škoda, že se nemůžeš přesunout někam jinam, protože Amerika je úžasně rozmanitá a vsadím se, že někde jinde by se ti určitě líbilo... No nevadí, budu se moc těšit na všechny další storky, tady v čéer nejni novýho skoro nic, to, že padla vláda, asi víte, příští víkend tu bude váš prezident Obama, pak taky už netrpělivě vyhlížíme járo a doufáme, že nás ta finanční krize všechny nezruinuje :-)
Mějte se tam krásně holky a přeju hodně štěstí, aby na vás taky jednou zapískal nějakej pěknej borec, co bude stát za hřích :-)))
papa Ewík
Anonymní řekl(a)...
Čusík american Keliško :-) No téda, přidávám se k Ewce a jejím vytřeštěným očkám...taky mě to překvapilo. Hl. že my máme takové problémy s vízy a tam může kdejaký amazonský pobuda. No škoda, ale víš co, třebas tam v hotýlku potkáš Cloonyho a bo jinýho slavného boháče a bude... Bo třebas se zadaří s penězi a trochu pocestujete,ne? Každopádně držím pěsti,vím o čem ta práce je. Tak papa a celé podkrkonoší na Tebe myslí :-) Zaza
Anonymní řekl(a)...
Jůůůůůůůůů ještě dík moc za pohled, došel! Zazazu :-)
Kjája řekl(a)...
Ahooojda, lidi! Děkuju vám za komentáře:) No, já sama jsem z toho taky pořád překvapená, ale co se dá dělat. Na druhou stranu, každá zkušenost je dobrá a jsem bohatší aspoň o nějaké ty zážitky:) Jinak, Evi, asi jsem ti zapomněla minule odpovědět, že dačo znamená po slovensky něco:) Lidi, mějte se kjásně a zase se ozvěte:) Papáááá