Opět se vám hlásíme a přinášíme čerstvé zprávy ze světa:)
Po dobu mé nepřítomnosti se ale nic zvláštního nestalo:) Do práce jsme s Lulanem chodily celkem čtyři dny, od pátku do pondělí, a pak nám manajerka-jak jim tu mamasity říkají, oznámila, že nás zatím nepotřebují, páč hotel není plně obsazený a že až nás potřebovat budou, tak se ozvou. Ale prý ať určitě počítáme s víkendem plus čtvrtek pátek. No, dnes je pátek a stále nic:) Tak uvidíme. Zatím, protože se po dlouhé době udělalo opravdu krásně, trávíme volné dny u bazénu, a taky jsme si včera zajely k moři.
Práci jsem vám minule už trochu popisovala, že jo? Ale tak abych vám ji ještě malinko víc přiblížila, něco málo písnu. Cesta do práce nám, jak jsem již minule psala, trvá zhruba něco kolem hodiny, i když čistý čas strávený v autoubuse je tak 20 minut:) Ráno, každý může zajít do kafeterie - což je malinká jídelnička, kde si nabídnou kafe s kofeinem či bez, colu a další lima. A na stole už jsou pro všechny zaměstnance připravené tácy se sladkým pečivem, jako například croissant s čokoládou, donuty Homera Simpsona:) a jiné sladké poživatiny. Vše je zdarma, takže kdo by odolal?:) Po notném doplnění energie a převlečení do "slušivých" úborů se v podzemní kobce zvané prádelna konají meetingy:) Ano, i uklizečky mají důležité ranní porady a to byste neveřily, jak vážně a důležitě se dokáží tvářit, když se probírá, jaké pokoje budou dnes uklízet, kde mají udělat jen bežný servis, a kde naopak uklidit celý pokoj, jelikož hosté jsou už v čoudu:) No a po poradě se už vyráží do terénu a pucuje se a cídí a leští, až je všude lesk jako blesk:) Já jsem tři dny pracovala s Venezuelskou Mamasitou Blankou a i mně začali říkat mama. Kdykoli něco potřebovala, nezavolala na mě Kláro, ale "Mami, please, .... "
Moje mama je v Americe s pár přestávkama už 36 let a i přesto se úroveň její angličtiny rovná téměř nule. Když chce vyjádřit, že žije sama, řekne "Me live only." Nebo, že když skončí, jde si lehnout, řekne: [Mí fííniš, mí slíping] :) Nebo, když jsem se jí zeptala "Where do you live here?" zazněla odpověď z jejích úst "five thirty." Mama se zřejmě domnívala, že se jí ptám, v kolik končíme:) No, občas je to sranda poslouchat ji a snažit se dešifrovat, co mi asi chtěla říct, ale po třech dnech už jsem toho začla mít docela dost a pěkně jsem se naštvala, že jsem přece nepřijela do Ameriky, abych si tady angličtinu zprznila tím, že budu poslouchat výplody pologramotný španělačky a že navíc sama na ni musím mluvit jak retard, aby mi vůbec porozumněla! Vím, že to zní drsně, ale vás by to nenaštvalo? Nejhorší je, že ať půjdu kamkoliv, nebude to lepší, protože španělácká komunita je tady tak silná, že oni nikdy neměli potřebu se anglicky naučit pořádně. A tak jsem se s tím nakonec smířila a utěšuju se, že dva měsíce snad přežiju a pak tramtadadá domů:)
Jinak pokud někdy pocestujete do pětihvězdičkového hotelu zvaný Acqualina, doporučuju si zjistit, která mamasita vám uklízí pokoj, páč není mama, jako mama. Ta moje Blanka patří zrovna mezi uklizečky, které se s tím moc nepářou. I přesto, že se jedná o pětihvězdičkový hotel, kde by servis, měl být špičkový, Blanka například je schopná vzít jedním hadrem záchodovou mísu a pak s klidným svědomím tím stejným hadrem leštit skleničky:) A to uvádím jen jeden příklad z mnoha! Ale nejsou všechny stejné. Poslední den jsem vyfasovala mamu z Jamajky a to bylo jiný kafe. Zatímco s Blánou jsme se celkem flákaly a téměř všech pět pokojů měly už před obědem v pucu, s jamajskou Barbarou to bylo jiné. Ta všechno dělala poctivě a občas mi přišlo, že něco uklízí a leští aj dvakrát a i tak jí to bylo málo, takže se nebylo čemu divit, když jsme končily až po pracovní době. A to jsme, prosím, měly na plánu jen čtyři pokoje:) No, ještě že nám oznámili, že nám dávají druhý den volno, páč jet takhle ještě jeden den, tak asi odpadnu. Barbara má můj obdiv.
Příští dny, jelikož se po dlouhé době udělalo opravdu nádherně, jsme strávily u bazénu a převážnou část dne i v něm:) No, to byla paráda. Jeden večer jsme se ještě vydaly okouknout nějaký ty hadříky:) Mají tady dva nákupní domy Ross a Marshall, a tam najdete všechno značkový oblečení a boty a kabelky za neuvěřitelné ceny! Ty ceny jsou samozřejmě neuvěřitelně nízké:) Například supr dupr elegoš halenka, která původně stála asi 150 dolarů, je tady jen za osm..to vám na české dává nějakých 160 Kč? No, nekupte to?:) Nebo jakýkoliv adidas, nike, či jiné značkové tričko tady koupíte nejvíc za deset dolarů. Nejdřív jsem Lucce nevěřila a říkala jsem si, jestli to není něco jako džambajci u nás, ale ona s tím prý má dlouholeté zkušenosti a dušovala se, že je to pravý a že se to pozná pak při praní. Že tyhle věci můžete prát kolikrát chcete a nikdy neztratí barvy a pořád budou vypadat jako nový. Tak uvidíme, každopádně i kdyby to tak nebylo, si tady něco málo nakoupím, za tu cenu:)
Večer jsme volaly do hotelu a protože nás nepotřebovali ani ve čtvrtek a v pátek, vydaly jsme se strávit čtvrteční den na South Beach. Fotky z toho dne plus samsing els najdete zase na rajčeti ve složce všehochuť:) Dnes je pátek a co je na pláně se ještě teprve uvidí, páč je "teprve" dvanáct a holky vyspávají. Ale už jsme začaly plánovat, že bychom mohly příští týden, či někdy v brzké době vyrazit na výlet do Everglades, což je národní park v jižní části Floridy, známý svými rozsáhlými močály a také specifickou faunou a flórou:) Tak uvidíme, jestli to dopadne. Každopádně jsem už teď natěšená, jak malý děcko na lízátko:)
Tak zatial se mi všichni v tej dalekej Evropěnce opatrujte a mějte se famfárově:)
A taky se občas ozvěte vy, jak se máte, páč skoro nikdo mi nepíše, nikdo mi nevolá, nikdo mě nemá ráááád:)
Papááááá,
Kjája vaše
Po dobu mé nepřítomnosti se ale nic zvláštního nestalo:) Do práce jsme s Lulanem chodily celkem čtyři dny, od pátku do pondělí, a pak nám manajerka-jak jim tu mamasity říkají, oznámila, že nás zatím nepotřebují, páč hotel není plně obsazený a že až nás potřebovat budou, tak se ozvou. Ale prý ať určitě počítáme s víkendem plus čtvrtek pátek. No, dnes je pátek a stále nic:) Tak uvidíme. Zatím, protože se po dlouhé době udělalo opravdu krásně, trávíme volné dny u bazénu, a taky jsme si včera zajely k moři.
Práci jsem vám minule už trochu popisovala, že jo? Ale tak abych vám ji ještě malinko víc přiblížila, něco málo písnu. Cesta do práce nám, jak jsem již minule psala, trvá zhruba něco kolem hodiny, i když čistý čas strávený v autoubuse je tak 20 minut:) Ráno, každý může zajít do kafeterie - což je malinká jídelnička, kde si nabídnou kafe s kofeinem či bez, colu a další lima. A na stole už jsou pro všechny zaměstnance připravené tácy se sladkým pečivem, jako například croissant s čokoládou, donuty Homera Simpsona:) a jiné sladké poživatiny. Vše je zdarma, takže kdo by odolal?:) Po notném doplnění energie a převlečení do "slušivých" úborů se v podzemní kobce zvané prádelna konají meetingy:) Ano, i uklizečky mají důležité ranní porady a to byste neveřily, jak vážně a důležitě se dokáží tvářit, když se probírá, jaké pokoje budou dnes uklízet, kde mají udělat jen bežný servis, a kde naopak uklidit celý pokoj, jelikož hosté jsou už v čoudu:) No a po poradě se už vyráží do terénu a pucuje se a cídí a leští, až je všude lesk jako blesk:) Já jsem tři dny pracovala s Venezuelskou Mamasitou Blankou a i mně začali říkat mama. Kdykoli něco potřebovala, nezavolala na mě Kláro, ale "Mami, please, .... "
Moje mama je v Americe s pár přestávkama už 36 let a i přesto se úroveň její angličtiny rovná téměř nule. Když chce vyjádřit, že žije sama, řekne "Me live only." Nebo, že když skončí, jde si lehnout, řekne: [Mí fííniš, mí slíping] :) Nebo, když jsem se jí zeptala "Where do you live here?" zazněla odpověď z jejích úst "five thirty." Mama se zřejmě domnívala, že se jí ptám, v kolik končíme:) No, občas je to sranda poslouchat ji a snažit se dešifrovat, co mi asi chtěla říct, ale po třech dnech už jsem toho začla mít docela dost a pěkně jsem se naštvala, že jsem přece nepřijela do Ameriky, abych si tady angličtinu zprznila tím, že budu poslouchat výplody pologramotný španělačky a že navíc sama na ni musím mluvit jak retard, aby mi vůbec porozumněla! Vím, že to zní drsně, ale vás by to nenaštvalo? Nejhorší je, že ať půjdu kamkoliv, nebude to lepší, protože španělácká komunita je tady tak silná, že oni nikdy neměli potřebu se anglicky naučit pořádně. A tak jsem se s tím nakonec smířila a utěšuju se, že dva měsíce snad přežiju a pak tramtadadá domů:)
Jinak pokud někdy pocestujete do pětihvězdičkového hotelu zvaný Acqualina, doporučuju si zjistit, která mamasita vám uklízí pokoj, páč není mama, jako mama. Ta moje Blanka patří zrovna mezi uklizečky, které se s tím moc nepářou. I přesto, že se jedná o pětihvězdičkový hotel, kde by servis, měl být špičkový, Blanka například je schopná vzít jedním hadrem záchodovou mísu a pak s klidným svědomím tím stejným hadrem leštit skleničky:) A to uvádím jen jeden příklad z mnoha! Ale nejsou všechny stejné. Poslední den jsem vyfasovala mamu z Jamajky a to bylo jiný kafe. Zatímco s Blánou jsme se celkem flákaly a téměř všech pět pokojů měly už před obědem v pucu, s jamajskou Barbarou to bylo jiné. Ta všechno dělala poctivě a občas mi přišlo, že něco uklízí a leští aj dvakrát a i tak jí to bylo málo, takže se nebylo čemu divit, když jsme končily až po pracovní době. A to jsme, prosím, měly na plánu jen čtyři pokoje:) No, ještě že nám oznámili, že nám dávají druhý den volno, páč jet takhle ještě jeden den, tak asi odpadnu. Barbara má můj obdiv.
Příští dny, jelikož se po dlouhé době udělalo opravdu nádherně, jsme strávily u bazénu a převážnou část dne i v něm:) No, to byla paráda. Jeden večer jsme se ještě vydaly okouknout nějaký ty hadříky:) Mají tady dva nákupní domy Ross a Marshall, a tam najdete všechno značkový oblečení a boty a kabelky za neuvěřitelné ceny! Ty ceny jsou samozřejmě neuvěřitelně nízké:) Například supr dupr elegoš halenka, která původně stála asi 150 dolarů, je tady jen za osm..to vám na české dává nějakých 160 Kč? No, nekupte to?:) Nebo jakýkoliv adidas, nike, či jiné značkové tričko tady koupíte nejvíc za deset dolarů. Nejdřív jsem Lucce nevěřila a říkala jsem si, jestli to není něco jako džambajci u nás, ale ona s tím prý má dlouholeté zkušenosti a dušovala se, že je to pravý a že se to pozná pak při praní. Že tyhle věci můžete prát kolikrát chcete a nikdy neztratí barvy a pořád budou vypadat jako nový. Tak uvidíme, každopádně i kdyby to tak nebylo, si tady něco málo nakoupím, za tu cenu:)
Večer jsme volaly do hotelu a protože nás nepotřebovali ani ve čtvrtek a v pátek, vydaly jsme se strávit čtvrteční den na South Beach. Fotky z toho dne plus samsing els najdete zase na rajčeti ve složce všehochuť:) Dnes je pátek a co je na pláně se ještě teprve uvidí, páč je "teprve" dvanáct a holky vyspávají. Ale už jsme začaly plánovat, že bychom mohly příští týden, či někdy v brzké době vyrazit na výlet do Everglades, což je národní park v jižní části Floridy, známý svými rozsáhlými močály a také specifickou faunou a flórou:) Tak uvidíme, jestli to dopadne. Každopádně jsem už teď natěšená, jak malý děcko na lízátko:)
Tak zatial se mi všichni v tej dalekej Evropěnce opatrujte a mějte se famfárově:)
A taky se občas ozvěte vy, jak se máte, páč skoro nikdo mi nepíše, nikdo mi nevolá, nikdo mě nemá ráááád:)
Papááááá,
Kjája vaše
2 komentářů:
Anonymní řekl(a)...
Ahoj Kjájo,jak nikdo tě nemá rád...my teda poctivě sledujeme tvůj web a po večerech si ho se Silvuš předčítáme:)i pesani poslouchají,co jejich psí teta dělá za tou velkou louží.Děkujeme za pohled,bylo tu supr překvápko a už je na čestným místě stejně jako tvůj pohled z Karlštejna:)U nás celkem nic novýho, o čem by bylo psát.Já (Monika) se flákám na stážích v dětský nemocnici, takže celkem nevím co s časem,a psychicky se připravuji na podzimní atestaci,Silva dře jak "mama z Jamajky" v tiskárně.Je tady už supr krásný jarní počasí,no na válení u bazénu to není,ale propocený trika po půl hodiné cestě v tramvaji máme všichni:)))o víkendu jsme si udělali malé výlety ke koňům,Silva dokonce na jednom sama jela,Azzam z nich byl div živej:)Děláme milion zbytečných fotek všeho,protože nás baví fotit,jen už to PC moc nebere,protože milion fotek je i na ně moc:)))Jinak příští týden budou Velikonoce,takže se chystáme navštívit Žďár,omrknout,co dělají naši staroušci na vysočině.jinak sleduj www.azzam.websnadno.cz, máme tam pár foteček z běhání Azzoša.Myslíme na Tebe často,jo a Obama byl tady, tak jsme mu řikali ať tě pozdravuje až se vrátí do Améru:)měj se hezky,a neboj se...tvé sestry tě sledují...:)))papa Monika,Silva a pséci
Kjája řekl(a)...
Ahooooj, holkýýýý a pejfkovéééé:) To jste mi teda ale udělaly radost příspěvkem!:) Jsem ráda, že vám pohled došel vpořádku a taky, že si takhle po večerech děláte blogovskou hodinku a předčítate:) Tak vy si takhle jezdíte po vejletech? Doufám, že až se vrátím, tak pojedem někam na výlet všickni spolu:) Pozdravujte rodiče na Vysočině:) My tady snad taky nějak oslavíme Velikonoce. A jaký jsou stáže s dětma? Jinak na Azzámka mrknu! Teď jsem byla pořád v práci, tak jsem nestíhala, ale hned zajtra mrknu:)
Holky, mějte se príímovně a pozdravujte tam všechny! Papaaaaaaa, pejfkofkááá rodino:)