Omlouvám se čtenářům svým všem, pokud jste dlouho a marně očekávali nějaký ten příspěvek. Poslední týden se nesl v duchu mnoha velkých změn a já nestíhala vůbec nic.
Tak abych to ale vzala pěkně popořádku, což?:) Přece si z toho nebudu dělat holubník:)
Takže ještě v Miami jsme šly s Lulanem ve středu a čtvrtek naposled do práce. Vzala jsem sebou aj fotoaparát, abych si ten svůj první džob a věci okolo pěkně zdokumentovala a měla pak na co vzpomínat:) Pravidelní návštěvníci rajčátka už fotky samozřejmě viděli, proto sem přiložím jen jednu z nich, jen tak pro zpestření:) Jinak loučení bylo dojemné, prolilo se pár potoků slz a promočilo tak nemálo kapesníků:) Však sami vidíte na fotkách jak to vypadalo:)
Vpátek jsme už jen relaxovaly a mezitím ještě uháněly kontraktora, aby nám zaplatil za odpracované dny. No, musím říct, že jsme ani nedoufaly, že by nám peníze vyplatil, jelikož jsme mu oznámily pouze dva dny předem, že v práci končíme a hoch z té informace nebyl pochopitelně velmi nadšen...Úkol vymámit z ruského mafiánka dolary se zdál nelehký, ba přímo nadlidský, ale Kjája to vzala pevně do svých rukou a nakonec to dopadlo tak, že ještě týž den jsme si money pod rouškou noci na "tajném," přísně střeženém místě zvaném "parkoviště místního nákupáku" předali. A dokonce nám dal aj opravdu vše, co jsme si poctivě vydělaly. Hoch se, pravda, moc nepředal, ale alespoň něco:)
Tak jsme se už pak s klidným svědomím mohly vydat do československýho klubu rozloučit se s tou místní cházkou a taky trochu zapařit na "veleočekávanou" párty. Musím říct, že barmanka Veronika byla hodně zklamaná a pořád nemohla uvěřit, že ztratí jediné zákaznice, které tu aspoň o trochu snižovaly věkovou hranici šedesát a vejš:) Dokonce prohlásila, a myslela to opravdu vážně, že nám dá svou výplatu z baru, pokud tu zůstaneme a budeme sem o víkendech chodit:) No, věřili byste tomu?:) Jako bylo nám to líto, že odjíždíme, ale na druhou stranu jsme před sebou měli slibnou vidinu Key Westu...a tak jsme si ten večer naposled pořádně užily i přes to, že na "velepárty" nepřišla ani noha a neukázala se ani ruka:) Když jsme se pak vracely domů, byla krásně teplá noc, a tak jsme dostaly nápad jít se naposled vykoupat do "našeho" bazénu. Nakonec jsme nesmočily ani palec u nohy, ale zato jsme u bazénu narazily na partičku začínajících muzikantů, kteří nám až do rána hráli a zpívali své songy. Slíbili, že na nás nezapomenou až budou jednou slavní, a aby svůj slib potvrdili, zapsali si naše jména aby je pak mohli dávat na guest list jako vip:) hihiii
Vstávat ráno po propařené noci bylo krušné, a ještě krušnější bylo sbalit si těch pár švestek, co jsme měly, ale nakonec jsme to nějak daly do kupy a nedočkavě čekaly na Luba-slováka, u kterého jsme měly slíbené bydlení a který se nabídnul, že pro nás dojede a odveze na Key West. Luba jsme se ten den nedočkaly, protože mu prý nějací vandalové trochu poničili auto a on musí na polici a kdesi cosi. Už bylo stejně docela pozdě, tak jsme si řekly, že si alespoň uděláme filmový večer. Nejlevněji se dá dvd pořídit v Rossovi, to je ten obchod s mega levným značkovým oblečením. Takže dovedete si asi představit, že nezůstalo jen u nákupu filmu:) I přesto, že jsme si daly limit dvaceti minut, víc se nebudeme zdržovat, byly z toho nakonec dvě hodiny a plné ruce tašek:) Ale o filmový večer jsme tím nepřišly, to zase nee.
No a v neděli jsme Luba očekávaly ještě nedočkavěji. Ale opět jsme se ho nedočkaly..volal, že musí nutně k soudu něco překládat...tak jsme si řekly, že si narentujeme auto samy. A jak jsme řekly, tak jsme taky udělaly. I když nám na Floridě mezinárodní řidičák už neplatí, (tady totiž platí jen měsíc po příletu do států a my tu ten den byly zrovna měsíc a den, smůla, co?:) podařilo se nám narentovat menší dodávečku a kolem čtvrté hodiny odpolední jsme vyrazily vstříc lepším zítřkům:)
Na Key West jsme dorazily vpořádku a bez nehody něco málo před desátou. Dalo by se to zvládnout aj rychleji, ale jelikož byla omezená rychlost na silnici na 45mil/hod a tady každý rychlost dodržoval, ujely jsme to tak, jak jsme ujely:) A byly jsme štastné, že jsme konečně v cíli. Ale ne na dlouho.
Když jsme totiž dorazily k Lubovi, čekalo nás docela hodně nepříjemné překvapení. Pokoj, který nám nabídnul k bydení a vůbec byt sám o sobě by se vešel do krabičky od sirek a ještě by tam místo zbylo...jako to jsme nečekaly a byl to šok. Lubo je dobrý týpek a věřím, že se na nás připravoval a pečlivě uklízel několik hodin, ale i tak byl v malém tmavém bytečku smrad a žádný prostor k tomu se aspoň nadechnout a poprocházet, protože za tu dobu, co tu bydlí si sem natahal neuvěřitelný množství věcí, krámů, harampádí a všech dalších "nezbytností." Nevím, jestli si vůbec dovedete představit, jak mi asi bylo, když jsme ráno opouštěly náš prostorný, sice nevybavený, ale útulný krásný byt s bazénem přímo před vchodem, a večer se nastěhovaly do smradlavé, tmavé, miniaturní kobky, kam jsme se nevešly my, natož ještě naše kufry a dalších milión tašek. Chtělo se mi okamžitě utýct, sednout na letadlo a letět zpátky domů. Ale nebylo úniku:)
Ráno po probuzení jsem zjistila, že to nebyl jen zlý sen, ze ktrýho se probudím a bude zase dobře, ale že noční můra z Key West street pokračovala...nemohla jsem uvěřit, kam jsme se to dostali, a že je tohle vůbec pravda...ani jsme nevěděla, co bych měla udělat dál..jestli zůstat a najít si jiné bydlení, které je tu ale asi tak dvakrát dražší než na Miami a na které už stejně nemám peníze, nebo se sbalit a jet hned domů...ale ještě jsem zase chtěla jet na Everglades, a do Orladna...no nebyly to moc příjemné chvíle...s holkama jsme to moc neprobíraly zatím, protože asi samy taky toho měly dost. Lubo nás ten den vzal na okružní jízdu po Key Westu, ukázal nám nejjižnější bod USA, u kterého jsme se samozřejmě musely všechny vyfotit:) Taky nám ukázal Key West AIDS memorial, jeli jsme kolem domu Erensta Hemingwaye, kam se chystáme taktéž někdy na prohlídku, a ještě jsme se trochu poprocházeli v centru. Byl to super výlet, ale i tak mi ho pořád kazila myšlenka na to, kam se z takovýho minivýletu vrátím...
Spása ale nakonec přišla dřív, než jsme vůbec doufaly, jupííí:) Odpoledne nás Tomáš- ten Veroničin kamarád vzal na bazén a cestou jsme potkali jeho kamaráda Radka, který za náma přijel. Radek bydlí v takovém obytném mobil houseu, což je dům, který když koupíte, můžete si ho celý odvízt kam jen si budete přát:) No a jelikož se Radkovi zrovna odstěhovali "růmejti" a tím pádem měl volný pokoj, slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že večer se na ten jeho mobilní dům příjdeme mrknout a při té příležitosti uspořádáme takovou menší grilovačku:)
No, nakonec se z toho vyklubalo docela super bydlení. Ten mobil house sice zvenku nevypadá moc lákavě, ale uvnitř je to náhodou pěkný. Prostě jako u vás doma třeba:) Máme tu velký obývák s kuchyní a dvě ložnice. Vše je plně vybaveno a my tu máme veškeré pohodlí. No a jako bonus, pánové a dámy, máme tu dva naprosto úžasný hafáánky, jeeee:) Jsou to dvě Yorksheeří slečny, Lucky a Lulu, a obě jsou super:)
Jo a máme tu taky zahradu s posezením, takže to je taky takový malý velký bonus:)
No, co vám mám povídat. Jakmile jsme to viděly, byly jsme nadšené a hned jsme se dohodly s panem domácím, že se co nejdřív nastěhujeme:) Cenově nás to vyjde docela levně a navíc jsme nemusely platit deposit, což je velký plus!
Hned druhý den jsme měly jít do práce, ale jelikož se nakonec ukázalo, že nás chtěli jen vidět a vyzpovídat, odbyly jsme si s Luckou asi půlminutový rozhovor:) a před náma byl opět celý volný den. Tak jsme se opět vydali s Tomášem na bazén. Jinak, abych vám něco vysvětlila..tady se většinou lidi na pláži nekoupou. Na celém Key Westu je jen jedna pláž, kde je alespoň trošku hluboko a dá se plavat a koupat. Ale ani tak to není nic extra a navíc se za to platí. Jinak zbytek pláží je tu snad spíš jen tak pro oko, voda je strašně mělká, tak akorát po kolena asi, a to i třeba kilák od břehu. A navíc je tu spousta řas. Tohle jsem třeba vůbec předtím nevěděla a myslela si, že pláže jsou tu stejné jako na Miami. A tak když není moře, musí posloužit alespoň sladkovodní voda. Vynalézaví Češi se jezdí koupat do hotelových bazénů, což se samozřejmě nesmí, pokud nejste hoteloví hosti, ale když vás nikdo nechytí, což se snad skoro nikdy nestalo, tak se můžete chodit koupat třeba doaleluja..a ještě máte nepřeberné množstí bazénů na výběr, nebudeme přeci chodit pořád jen do jednoho, ne?:) My se takhle tady jely koupat už několikrát a nejlepší to je takhle po práci navečer, když už tam není moc lidí a vy si v klídku můžete vyrelaxovat unavený tělo ve vodě obkopeni palmami. To je fakt pohodáááá:)
A jak to vypadá v práci? Děláme v hotelu Marriott, což má být čtyřhvězdičkový hotel, ale jako kam se hrabe na Acqualinu. Je to takový apartmánový hotel a narozdíl od Acqualiny kde jsme dostaly na úklid maximálně sedm pokojů a v každým jsme strávily nejmíň hodinu než jsme ho vyšůrovaly, tady fasujeme pokojů čtrnáct až dvacet. Lidi už tu nejsou tak milí jako v Acqualině a vedení je rusko-polská mafie, jak jim tu říkáme. Je tu strašně poláků, rusáků, ale taky pár mamasit, které většinou neumějí anglicky ani fň, a tak ranní meetingy o tom, jak nejlépe ustlat postel jsou "profesionálně" překládány do polštiny, ruštiny a španělštiny:) To je, co?hihiii:)
Práce jinak docela ujde, už to známe, jsme zkušenné mamasity, a navíc když už narazíme na hotelový hosty v pokoji, tak jsou většinou hrozně milí a hlavně si pořád chtějí strašně povídat, takže nakonec i tu ingliš si tu majinko procvičíme:). Jo, a obídky tu taky máme zadarmiko, takže i to je dobrééé. Jediný co nechápem je, proč například na obědě musíme strávit přesně půl hoďky, ani o minutu víc, ale hlavně ani o minutu dřív. I když už máte dojezeno a víte, že byste už potřebovali jít zase do práce, tak nesmíte. Prostě tam musíte sedět a odpíchnout si přesně po třiceti minutách. A když ráno přicházíte nesmíte si zase odpíchnout dřív jak v 8:58. Jako chápete to? Já teda ne:) Ale co, beru to tak, že tady stejně dlouho nebudu, tak se nijak nebouřím, nic neřeším a jen se tomu směju:) Takže práce celkem ujde, jediný mínus ještě je, že můžeme pracovat maximálně jen 40 hodin týdně, ani o chlup víc, takže i kdybysme chtěly, nikdy si nevyděláme hodně...
Jinak po práci a ve dnech volna se pořád něco děje a to je taky důvod proč jsem tak dlouho nenapísala. Třeba první den volna jsme strávily na té placené pláži. Shodou okolností tam poblíž byla nějaká venkovní expozice, ani nevím, co to přesně jako mělo být, ale byly tam výtvory jako poloiglů postavené jen ze solných "cihel" nebo jakési fujary, které když zafoukal vítr vydávaly libé tóny..:) Zde nějaká fota pro ilustraci:) No, a večer jsme pak jeli venčit pejfky na pláž. To byla sranda. Páč byla černočerná noc, vyfasovaly holky svítící a blikající obojky na krk, takže jediný, co jsme v té tmě mohli vidět, byly pobíhající světýlka. A protože maj holky chlupatý nožiska a ve vodičce plave spousta bordýlku, jako řasy, mořské houby a tak dále, přinesly si spousty suvenýrů, který musely pryč. Tak nastalo ještě koupání. Radek aka táta:) během procedury prohlásil, že pak bude muset pejsky pověsit do průvanu, což jsme braly jako legraci, ale ona to legrace nebyla. On je do toho průvanu opravdu zavěsil:) Zde foto:)
Další volný den jsme jeli třeba navečer na ryby. Před západem slunce jsme vyjeli s Lulanem, tátou a mámou, což je Radkův kamarád Lukáš, na most chytat ryby. Pravda, moc jsme toho nenachytali, nejvíc lelků, ale i tak to bylo úžasný. Pozorovali jsme západ slunce nad Key Westem, popili pivečko a super se bavili.
Po západu slunce jsme se ještě přesunuli na jeden odlehlejší most, kde jsme chtěli zkusit štěstí a ulovit něco víc než jen ty lelky:) To byla paráda. Byla klidná, tichá noc, nikde nikdo, jen hvězdné nebe nad náma a občas někde zašplouchla vodička. To asi jak se nám z háčku vysmýkaly ty ryby. Páč jediný, co jsme nakonec z vody vytáhli byly ožraný návnady:) Ale i přesto jsme se super bavili, s mámou Lukášem je sranda, a myslím, že o to tady šlo. Užít si pohodový večer. Který ale ještě nekončil:) Máma si vzpomněl, že je tady nedaleko na odlehlé pláži dům, který je postavený jen z naplavených větví a kamenů. Bylo sice už asi deset večer, ale ideální čas na stezku odvahy. Zaparkovali jsme auto a vydali se asi kilák po kamenité odlehlé pláži tmou tmoucí směrem k domu. No, nakonec se z toho vyklubala jen takové "větvokamenové" cosi, kde byla spousta chodeb a zákoutí. Protože byla tma, moc jsme toho z pevnosti neviděli, ale na fotkách to vapadalo jako z Blair Witch:)
Taky jsme tu zažili akci zvanou "Taste of Key West." To je takový menší festiválek, kde si nejdříve vyměníte peníze za kupóny a pak už jen chodíte od stánku ke stánku a výměnou za kupóny ochutnáváte všemožné specialitky, které na Key Westu můžete dostat nejen k papání, ale i dajaký ten mok:) K tomu všemu nám vyhrával pan Dj svoje hitovky, a protože vínko a pifko teklo celý den proudem, pařili večer o sto šest nejen mladí, ale i ti nejstarší i nejmladší:)
Jinak já dnes měla den volna, a protože Lulan šla do práce a mně se nechtělo trčet doma samotné, osedlala jsem dvoukolého oře a vyrazila do města. Cestou jsem projížděla okolo baseballových hřišť, kde byly v plném proudu zrovna rozehrány asi dva zápasy, no a protože jsem softball hrála asi devět let, tak jsem neododlala, zaparkovala jsem oře a přisedla na tribuny hned vedle pyšných rodičů:) To byl taky zážitek. Hráli zrovna asi šestiletí kluci, nekteří menší než pálka, kterou sotva udrželi v ruce. Byli to evidentně úplný začátečníci, ale o to legračnější bylo když se tvářili a snažili se dělat podobné rituály jako profesionální prvoligoví hráči:) Neměli ani nadhazovače, toho jim nahrazoval stroj. A i přesto, že to byli úplní začátečníci, solili tam odpaly jeden za druhým. A rodiče fandili jako o život. No, byla to prostě pohodička a opět super atmosféra:)
No, a tohle je asi pro dnešek ode mě vše. Snad vám to stačilo, nenudila jsme vás a snad jste dočetli až sem. Jestli ju, tak si zasloužíte metál:)
Ještě bych vám jen chtěla říct, že pokud se někdy budete chystat na dovolenou do tropů k moři a za vekou louži, tak Key West můžu jen doporučit. Je to nádherný místo, s naprosto neuvěřitenou pohodovou atmosférou, kde to v noci žije. A můžete zažít nejen večer jako na divokým západě, kde hraje country muzika a ženy i muži zkouší jezdit na trenažeru předstíraje, že krotí býka, ale taky můžete zajít do kabaretu a zažít pravou travesty show:) A pak je tu samozřejmě spousta barů, kde hrajou naživo různé rockové kapely...A strašně se mi tu líbí ty domky. Všechny dřevěné a malebné, jako vůbec nevím jak bych to tu měla popsat, to se prostě musí vidět a zažít:)
Tak zatial se mi lidi mějte a smějte a života užívejte a já se vám přihlásím zase co nejdřív, snad už ne s takovým zpožděním:)
Kjája z juu esej
Tak abych to ale vzala pěkně popořádku, což?:) Přece si z toho nebudu dělat holubník:)
Takže ještě v Miami jsme šly s Lulanem ve středu a čtvrtek naposled do práce. Vzala jsem sebou aj fotoaparát, abych si ten svůj první džob a věci okolo pěkně zdokumentovala a měla pak na co vzpomínat:) Pravidelní návštěvníci rajčátka už fotky samozřejmě viděli, proto sem přiložím jen jednu z nich, jen tak pro zpestření:) Jinak loučení bylo dojemné, prolilo se pár potoků slz a promočilo tak nemálo kapesníků:) Však sami vidíte na fotkách jak to vypadalo:)
Vpátek jsme už jen relaxovaly a mezitím ještě uháněly kontraktora, aby nám zaplatil za odpracované dny. No, musím říct, že jsme ani nedoufaly, že by nám peníze vyplatil, jelikož jsme mu oznámily pouze dva dny předem, že v práci končíme a hoch z té informace nebyl pochopitelně velmi nadšen...Úkol vymámit z ruského mafiánka dolary se zdál nelehký, ba přímo nadlidský, ale Kjája to vzala pevně do svých rukou a nakonec to dopadlo tak, že ještě týž den jsme si money pod rouškou noci na "tajném," přísně střeženém místě zvaném "parkoviště místního nákupáku" předali. A dokonce nám dal aj opravdu vše, co jsme si poctivě vydělaly. Hoch se, pravda, moc nepředal, ale alespoň něco:)
Tak jsme se už pak s klidným svědomím mohly vydat do československýho klubu rozloučit se s tou místní cházkou a taky trochu zapařit na "veleočekávanou" párty. Musím říct, že barmanka Veronika byla hodně zklamaná a pořád nemohla uvěřit, že ztratí jediné zákaznice, které tu aspoň o trochu snižovaly věkovou hranici šedesát a vejš:) Dokonce prohlásila, a myslela to opravdu vážně, že nám dá svou výplatu z baru, pokud tu zůstaneme a budeme sem o víkendech chodit:) No, věřili byste tomu?:) Jako bylo nám to líto, že odjíždíme, ale na druhou stranu jsme před sebou měli slibnou vidinu Key Westu...a tak jsme si ten večer naposled pořádně užily i přes to, že na "velepárty" nepřišla ani noha a neukázala se ani ruka:) Když jsme se pak vracely domů, byla krásně teplá noc, a tak jsme dostaly nápad jít se naposled vykoupat do "našeho" bazénu. Nakonec jsme nesmočily ani palec u nohy, ale zato jsme u bazénu narazily na partičku začínajících muzikantů, kteří nám až do rána hráli a zpívali své songy. Slíbili, že na nás nezapomenou až budou jednou slavní, a aby svůj slib potvrdili, zapsali si naše jména aby je pak mohli dávat na guest list jako vip:) hihiii
Vstávat ráno po propařené noci bylo krušné, a ještě krušnější bylo sbalit si těch pár švestek, co jsme měly, ale nakonec jsme to nějak daly do kupy a nedočkavě čekaly na Luba-slováka, u kterého jsme měly slíbené bydlení a který se nabídnul, že pro nás dojede a odveze na Key West. Luba jsme se ten den nedočkaly, protože mu prý nějací vandalové trochu poničili auto a on musí na polici a kdesi cosi. Už bylo stejně docela pozdě, tak jsme si řekly, že si alespoň uděláme filmový večer. Nejlevněji se dá dvd pořídit v Rossovi, to je ten obchod s mega levným značkovým oblečením. Takže dovedete si asi představit, že nezůstalo jen u nákupu filmu:) I přesto, že jsme si daly limit dvaceti minut, víc se nebudeme zdržovat, byly z toho nakonec dvě hodiny a plné ruce tašek:) Ale o filmový večer jsme tím nepřišly, to zase nee.
No a v neděli jsme Luba očekávaly ještě nedočkavěji. Ale opět jsme se ho nedočkaly..volal, že musí nutně k soudu něco překládat...tak jsme si řekly, že si narentujeme auto samy. A jak jsme řekly, tak jsme taky udělaly. I když nám na Floridě mezinárodní řidičák už neplatí, (tady totiž platí jen měsíc po příletu do států a my tu ten den byly zrovna měsíc a den, smůla, co?:) podařilo se nám narentovat menší dodávečku a kolem čtvrté hodiny odpolední jsme vyrazily vstříc lepším zítřkům:)
Na Key West jsme dorazily vpořádku a bez nehody něco málo před desátou. Dalo by se to zvládnout aj rychleji, ale jelikož byla omezená rychlost na silnici na 45mil/hod a tady každý rychlost dodržoval, ujely jsme to tak, jak jsme ujely:) A byly jsme štastné, že jsme konečně v cíli. Ale ne na dlouho.
Když jsme totiž dorazily k Lubovi, čekalo nás docela hodně nepříjemné překvapení. Pokoj, který nám nabídnul k bydení a vůbec byt sám o sobě by se vešel do krabičky od sirek a ještě by tam místo zbylo...jako to jsme nečekaly a byl to šok. Lubo je dobrý týpek a věřím, že se na nás připravoval a pečlivě uklízel několik hodin, ale i tak byl v malém tmavém bytečku smrad a žádný prostor k tomu se aspoň nadechnout a poprocházet, protože za tu dobu, co tu bydlí si sem natahal neuvěřitelný množství věcí, krámů, harampádí a všech dalších "nezbytností." Nevím, jestli si vůbec dovedete představit, jak mi asi bylo, když jsme ráno opouštěly náš prostorný, sice nevybavený, ale útulný krásný byt s bazénem přímo před vchodem, a večer se nastěhovaly do smradlavé, tmavé, miniaturní kobky, kam jsme se nevešly my, natož ještě naše kufry a dalších milión tašek. Chtělo se mi okamžitě utýct, sednout na letadlo a letět zpátky domů. Ale nebylo úniku:)
Ráno po probuzení jsem zjistila, že to nebyl jen zlý sen, ze ktrýho se probudím a bude zase dobře, ale že noční můra z Key West street pokračovala...nemohla jsem uvěřit, kam jsme se to dostali, a že je tohle vůbec pravda...ani jsme nevěděla, co bych měla udělat dál..jestli zůstat a najít si jiné bydlení, které je tu ale asi tak dvakrát dražší než na Miami a na které už stejně nemám peníze, nebo se sbalit a jet hned domů...ale ještě jsem zase chtěla jet na Everglades, a do Orladna...no nebyly to moc příjemné chvíle...s holkama jsme to moc neprobíraly zatím, protože asi samy taky toho měly dost. Lubo nás ten den vzal na okružní jízdu po Key Westu, ukázal nám nejjižnější bod USA, u kterého jsme se samozřejmě musely všechny vyfotit:) Taky nám ukázal Key West AIDS memorial, jeli jsme kolem domu Erensta Hemingwaye, kam se chystáme taktéž někdy na prohlídku, a ještě jsme se trochu poprocházeli v centru. Byl to super výlet, ale i tak mi ho pořád kazila myšlenka na to, kam se z takovýho minivýletu vrátím...
Spása ale nakonec přišla dřív, než jsme vůbec doufaly, jupííí:) Odpoledne nás Tomáš- ten Veroničin kamarád vzal na bazén a cestou jsme potkali jeho kamaráda Radka, který za náma přijel. Radek bydlí v takovém obytném mobil houseu, což je dům, který když koupíte, můžete si ho celý odvízt kam jen si budete přát:) No a jelikož se Radkovi zrovna odstěhovali "růmejti" a tím pádem měl volný pokoj, slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že večer se na ten jeho mobilní dům příjdeme mrknout a při té příležitosti uspořádáme takovou menší grilovačku:)
No, nakonec se z toho vyklubalo docela super bydlení. Ten mobil house sice zvenku nevypadá moc lákavě, ale uvnitř je to náhodou pěkný. Prostě jako u vás doma třeba:) Máme tu velký obývák s kuchyní a dvě ložnice. Vše je plně vybaveno a my tu máme veškeré pohodlí. No a jako bonus, pánové a dámy, máme tu dva naprosto úžasný hafáánky, jeeee:) Jsou to dvě Yorksheeří slečny, Lucky a Lulu, a obě jsou super:)
Jo a máme tu taky zahradu s posezením, takže to je taky takový malý velký bonus:)
No, co vám mám povídat. Jakmile jsme to viděly, byly jsme nadšené a hned jsme se dohodly s panem domácím, že se co nejdřív nastěhujeme:) Cenově nás to vyjde docela levně a navíc jsme nemusely platit deposit, což je velký plus!
Hned druhý den jsme měly jít do práce, ale jelikož se nakonec ukázalo, že nás chtěli jen vidět a vyzpovídat, odbyly jsme si s Luckou asi půlminutový rozhovor:) a před náma byl opět celý volný den. Tak jsme se opět vydali s Tomášem na bazén. Jinak, abych vám něco vysvětlila..tady se většinou lidi na pláži nekoupou. Na celém Key Westu je jen jedna pláž, kde je alespoň trošku hluboko a dá se plavat a koupat. Ale ani tak to není nic extra a navíc se za to platí. Jinak zbytek pláží je tu snad spíš jen tak pro oko, voda je strašně mělká, tak akorát po kolena asi, a to i třeba kilák od břehu. A navíc je tu spousta řas. Tohle jsem třeba vůbec předtím nevěděla a myslela si, že pláže jsou tu stejné jako na Miami. A tak když není moře, musí posloužit alespoň sladkovodní voda. Vynalézaví Češi se jezdí koupat do hotelových bazénů, což se samozřejmě nesmí, pokud nejste hoteloví hosti, ale když vás nikdo nechytí, což se snad skoro nikdy nestalo, tak se můžete chodit koupat třeba doaleluja..a ještě máte nepřeberné množstí bazénů na výběr, nebudeme přeci chodit pořád jen do jednoho, ne?:) My se takhle tady jely koupat už několikrát a nejlepší to je takhle po práci navečer, když už tam není moc lidí a vy si v klídku můžete vyrelaxovat unavený tělo ve vodě obkopeni palmami. To je fakt pohodáááá:)
A jak to vypadá v práci? Děláme v hotelu Marriott, což má být čtyřhvězdičkový hotel, ale jako kam se hrabe na Acqualinu. Je to takový apartmánový hotel a narozdíl od Acqualiny kde jsme dostaly na úklid maximálně sedm pokojů a v každým jsme strávily nejmíň hodinu než jsme ho vyšůrovaly, tady fasujeme pokojů čtrnáct až dvacet. Lidi už tu nejsou tak milí jako v Acqualině a vedení je rusko-polská mafie, jak jim tu říkáme. Je tu strašně poláků, rusáků, ale taky pár mamasit, které většinou neumějí anglicky ani fň, a tak ranní meetingy o tom, jak nejlépe ustlat postel jsou "profesionálně" překládány do polštiny, ruštiny a španělštiny:) To je, co?hihiii:)
Práce jinak docela ujde, už to známe, jsme zkušenné mamasity, a navíc když už narazíme na hotelový hosty v pokoji, tak jsou většinou hrozně milí a hlavně si pořád chtějí strašně povídat, takže nakonec i tu ingliš si tu majinko procvičíme:). Jo, a obídky tu taky máme zadarmiko, takže i to je dobrééé. Jediný co nechápem je, proč například na obědě musíme strávit přesně půl hoďky, ani o minutu víc, ale hlavně ani o minutu dřív. I když už máte dojezeno a víte, že byste už potřebovali jít zase do práce, tak nesmíte. Prostě tam musíte sedět a odpíchnout si přesně po třiceti minutách. A když ráno přicházíte nesmíte si zase odpíchnout dřív jak v 8:58. Jako chápete to? Já teda ne:) Ale co, beru to tak, že tady stejně dlouho nebudu, tak se nijak nebouřím, nic neřeším a jen se tomu směju:) Takže práce celkem ujde, jediný mínus ještě je, že můžeme pracovat maximálně jen 40 hodin týdně, ani o chlup víc, takže i kdybysme chtěly, nikdy si nevyděláme hodně...
Jinak po práci a ve dnech volna se pořád něco děje a to je taky důvod proč jsem tak dlouho nenapísala. Třeba první den volna jsme strávily na té placené pláži. Shodou okolností tam poblíž byla nějaká venkovní expozice, ani nevím, co to přesně jako mělo být, ale byly tam výtvory jako poloiglů postavené jen ze solných "cihel" nebo jakési fujary, které když zafoukal vítr vydávaly libé tóny..:) Zde nějaká fota pro ilustraci:) No, a večer jsme pak jeli venčit pejfky na pláž. To byla sranda. Páč byla černočerná noc, vyfasovaly holky svítící a blikající obojky na krk, takže jediný, co jsme v té tmě mohli vidět, byly pobíhající světýlka. A protože maj holky chlupatý nožiska a ve vodičce plave spousta bordýlku, jako řasy, mořské houby a tak dále, přinesly si spousty suvenýrů, který musely pryč. Tak nastalo ještě koupání. Radek aka táta:) během procedury prohlásil, že pak bude muset pejsky pověsit do průvanu, což jsme braly jako legraci, ale ona to legrace nebyla. On je do toho průvanu opravdu zavěsil:) Zde foto:)
Další volný den jsme jeli třeba navečer na ryby. Před západem slunce jsme vyjeli s Lulanem, tátou a mámou, což je Radkův kamarád Lukáš, na most chytat ryby. Pravda, moc jsme toho nenachytali, nejvíc lelků, ale i tak to bylo úžasný. Pozorovali jsme západ slunce nad Key Westem, popili pivečko a super se bavili.
Po západu slunce jsme se ještě přesunuli na jeden odlehlejší most, kde jsme chtěli zkusit štěstí a ulovit něco víc než jen ty lelky:) To byla paráda. Byla klidná, tichá noc, nikde nikdo, jen hvězdné nebe nad náma a občas někde zašplouchla vodička. To asi jak se nám z háčku vysmýkaly ty ryby. Páč jediný, co jsme nakonec z vody vytáhli byly ožraný návnady:) Ale i přesto jsme se super bavili, s mámou Lukášem je sranda, a myslím, že o to tady šlo. Užít si pohodový večer. Který ale ještě nekončil:) Máma si vzpomněl, že je tady nedaleko na odlehlé pláži dům, který je postavený jen z naplavených větví a kamenů. Bylo sice už asi deset večer, ale ideální čas na stezku odvahy. Zaparkovali jsme auto a vydali se asi kilák po kamenité odlehlé pláži tmou tmoucí směrem k domu. No, nakonec se z toho vyklubala jen takové "větvokamenové" cosi, kde byla spousta chodeb a zákoutí. Protože byla tma, moc jsme toho z pevnosti neviděli, ale na fotkách to vapadalo jako z Blair Witch:)
Taky jsme tu zažili akci zvanou "Taste of Key West." To je takový menší festiválek, kde si nejdříve vyměníte peníze za kupóny a pak už jen chodíte od stánku ke stánku a výměnou za kupóny ochutnáváte všemožné specialitky, které na Key Westu můžete dostat nejen k papání, ale i dajaký ten mok:) K tomu všemu nám vyhrával pan Dj svoje hitovky, a protože vínko a pifko teklo celý den proudem, pařili večer o sto šest nejen mladí, ale i ti nejstarší i nejmladší:)
Jinak já dnes měla den volna, a protože Lulan šla do práce a mně se nechtělo trčet doma samotné, osedlala jsem dvoukolého oře a vyrazila do města. Cestou jsem projížděla okolo baseballových hřišť, kde byly v plném proudu zrovna rozehrány asi dva zápasy, no a protože jsem softball hrála asi devět let, tak jsem neododlala, zaparkovala jsem oře a přisedla na tribuny hned vedle pyšných rodičů:) To byl taky zážitek. Hráli zrovna asi šestiletí kluci, nekteří menší než pálka, kterou sotva udrželi v ruce. Byli to evidentně úplný začátečníci, ale o to legračnější bylo když se tvářili a snažili se dělat podobné rituály jako profesionální prvoligoví hráči:) Neměli ani nadhazovače, toho jim nahrazoval stroj. A i přesto, že to byli úplní začátečníci, solili tam odpaly jeden za druhým. A rodiče fandili jako o život. No, byla to prostě pohodička a opět super atmosféra:)
No, a tohle je asi pro dnešek ode mě vše. Snad vám to stačilo, nenudila jsme vás a snad jste dočetli až sem. Jestli ju, tak si zasloužíte metál:)
Ještě bych vám jen chtěla říct, že pokud se někdy budete chystat na dovolenou do tropů k moři a za vekou louži, tak Key West můžu jen doporučit. Je to nádherný místo, s naprosto neuvěřitenou pohodovou atmosférou, kde to v noci žije. A můžete zažít nejen večer jako na divokým západě, kde hraje country muzika a ženy i muži zkouší jezdit na trenažeru předstíraje, že krotí býka, ale taky můžete zajít do kabaretu a zažít pravou travesty show:) A pak je tu samozřejmě spousta barů, kde hrajou naživo různé rockové kapely...A strašně se mi tu líbí ty domky. Všechny dřevěné a malebné, jako vůbec nevím jak bych to tu měla popsat, to se prostě musí vidět a zažít:)
Tak zatial se mi lidi mějte a smějte a života užívejte a já se vám přihlásím zase co nejdřív, snad už ne s takovým zpožděním:)
Kjája z juu esej
3 komentářů:
Anonymní řekl(a)...
Jupíííí, děkujeme za hezké počtení! A jsem ráda, že se z tragického příjezdu vyklubala jen veselá historka z natáčení! Pejskové jsou strašně roztomilí a věřím, že to tam musí bejt paráda žít! Konečně si trochu užíváš Ameriku, co? Každopádně přeju hodně dalších zážítků a těším se na všemožné další tapety :-)
Já frčím ve středu do Holandska, po třech týdnech sluníčka má akorát začít hnusný počasí, fakt jsem si neuměla vybrat líp :-)
Tak tam pozdravuj všechny další mamasity a doufám, že mně pak prozradíš různý triky, jak na to :-)
papa Ewítko
Anonymní řekl(a)...
Ahojky,taky jsme byly nedočkavé co se s Tebou děje za velkou louží.S takovým zážitkama se spíš divím, že stíháš psát takový supr romány:)Ještě jednou děkuju za opravdu originální přání k narozeninám:)Jinak teda Tina Turner to v O2 aréně rozbalila jak blázen.Nechápu, kde ve svých letech bere tolik energie a elánu,kam se na ni hrabou mlaďoši se svým brnkáním do strun...šla z ní ohromná energie a ještě teď mi šumí v uších:)Takže až ji tam potkáš,že zdravíme:)Jo, a co to je za systém věšení psů do průvanu,neměla bych na vás poslat Martu Kubišovou?:)))zdravíme z Béérna:)
Kjája řekl(a)...
Ahooja, lidi:) Kujuuu za vase komentare, to jste me ale potesili, ze jste vydrzeli a ctete stale, i kdyz se tu objevila mensi vetsi proluka:) Ewiku, doufam, ze se ti v Holandsku bude libit!:) Ale uz jsi tam jednou taky byla, tenkrat na tom vymenym pobytu, takze to tam uz znas jak svy boty, vid?:) Kazdopadne, dej pak urcite vedet jak jsi se mela:) A neboj, az prijedu do Cech, tak te naucim takovy triky arabiky, ze byt budes mit vypucovanej ani nemrknes, hihii:) A holky, super, ze se koncert takhle vyvedl! Tinu urcite pozdravim, to si piste:) Jinak jsem rada, ze se prani k narozkam libilo, vsak jsem si taky dala extra zalezet:)Tak se zatial mejte a smejte a ja jdu pisat dalsi blog, pac mam dalsi supr zazitek:) Tak ahoooooj, Kjaja